Transkarpatiana – report z van… / utery 28. srpen, 2018

8.10.2018

3/3

(…) Kdyz stojis nad propasti a cekas, kdy te strhne voda, hlavou ti bezi tisice myslenek. Predne si vzpomenes na rodice. Jak jsi jim slibil, ze na sebe das pozor a v poradku se vratis. Na vsechno cos rozdelal a nedokoncil, slibil a nesplnil, co sis pujcil a nevratil, a premyslis, jestli to jeste budes moci uvest do poradku. Na to, jak jsi se doma hrabal ve slozenkach, cele dny mrel v praci a nadaval, jak zivot stoji za backoru. A ted tu stojis, voda ti tece za krk, litaji na tebe sutry, a dal bys vsechno, aby ses mohl vratit zpatky na ten gauc, kde tvuj zivot stal za prd.

A pak je jeste jedna vec, na kterou pomyslis. A sice, ze jsou jen dve moznosti, jak se muzes vratit z dlouheho extremniho treku v horach. Vratis-li se ziv, stanes se vitezem, ktereho vsichni zahrnuji obdivem a uznanim za jeho odvahu. Kazdy te poplaca po rameni a rekne – jsi dobrej, zes to dal. Avsak beda, kdyz to nezvladnes. Na takove si kazdy rad prisadi. ´Mel sedet doma na zadku,´ ´Nemel tam lezt,´ rikaji ti, co pak sednou za volant, jedou stovkou po dalnici a mysli si, ze oni nehazarduji. Nikomu uz nevysvetlis, zes nehledal vzruseni v nebezpeci, ze za tvuj spatny konec muze jen souhra blbych nahod, ktere se mohou v obmenach vyskytnout zrovna tak kdekoli jinde. Budou te soudit, zes nechtel zit jako oni. Koupit si zlatou kouli, ktera by te pripoutala na jedno misto, byt bohat a bat se smrti. Budou si na tobe dokazovat vlastni prevahu, srovnavat te se sebou. Meritkem tech, kdo zatim vsechno prezili.

***

Dest ustal a voda opadla. Do hodiny byla cela souteska tak sucha, jako byla dve minuty pred bleskovou povodni. S pomoci Joeho jsem slezla po mokrem lane a dostala se na pevnou zem. Kdybychom byli jen o pid rychlejsi, byli bychom se schovali ve velke krasove jeskyni primo pod nami. Navzdory tomu, jak desive to vypadalo, vsak byly nasi nejvetsi ujmou jen kompletne mokre batohy. Dostali jsme vzacnou prilezitost vratit se jako vitezove. Pokorne za ni nebesum dekujeme.

Posledni lana jsme zdolavali jiz temer za tmy. Jeste vsak, nez nam uplne zhasli, jsme uvideli nadherny ctyroblouk skalnich bran. Duvod, kvuli kteremu jsme sem lezli. Byl opravdu krasny.

Kdyz kuzely nasich svitilen dopadly na nouzovou bivakarnu, propadli jsme silene radosti. “UUUAAAAAAAAAA!!!” rvali jsme na cele hory, az jsme nechtene vzbudili lidi, co spali uvnitr. Museli si o nas myslet, ze jsme uplni idioti.
“Prominte, my jsme nechteli… vite, my jsme dneska malem umreli! No vazne! Obrovska povoden nas malem smetla… Pardon, my jsme nevedeli, ze tu spite…”
“Hrmmm…” zachroptel chlap, nevrly, ze nam musel jit otevrit, a zalezl zpatky do spacaku.
Rozveseli jsme vsechny sve mokre veci po cele chatce a zvlhly chleba dali mysim. Z jednoho spacaku kapala voda, druhy byl jen mokry.

A kdyz jsme se tak krcili pod mokrou dekou a vsechno napeti z nas konecne spadlo, rekl jeden z nas:
“Vis jak budeme jednou husti, az tohle budeme vypravet v domove duchodcu?” … :-D

———-

FOTO: Vlevo souteska pohori Piatra Craiului, ktera se v desti zmenila ve vodopad a tim nas uveznila. Na snimku je videt jeskyne, do ktere jsme jiz nestihli slezt. Byla zhruba 30 metru od nas.
Vpravo krasna vapencova skalni okna, ktera mohou za to, ze jsme tak moc chteli jit touto cestou.




, Transkarpatiana – report z van… / utery 28. srpen, 2018, http://www.ctyrhranne-zapisky.cz/reporty.html, http://www.ctyrhranne-zapisky.cz/rss-reporty.xml,

Comments are closed.