Transkarpatiana – report z van… / utery 28. srpen, 2018

8.10.2018

Tak tohle jsou ony! Hory, kterych jsme se tolik bali. “Hic sunt leones”, mysleli jsme si doma, kdyz jsme se snazili ve snehovych plochach satelitnich map vycist naznaky cest. Byla pasma, pro nez jsme meli nekolikero kvalitnich map, a mezi nimi byly bile prostory. Plochy strachu, zda budeme vedet, kam jit, zda se neztratime, zda si ze dvou cest vybereme vzdy tu spravnou.

Pokazde, kdyz jsme vstupovali do onech bilych mist, nas najednou obavy pomalu opoustely. Rozpletali jsme souhvezdi cest kousek po kousku, jako platno se pred nami rozvijely hrebenove stezky vinouci se mekkou klouzavou travou. Sire poloniny s lesy shrnutymi na bok, zvonce ovci cinkajici do protisvahu a suche kravince na sterkovych cestach. Potrhana salas, uvnitr udusana hlina a zbytky lonskeho sena. Pak chvili tmavy les s cernou mokvajici pudou a tlustymi polstari mechu, lisejniky jako cary visi ze suchych vetvi. Boji se tudy chodit decka, i chlap by se pokrizoval. Padly strom pres cestu, nejdriv jeden, druhy, pak cely polom. Prodrat se tim clovek musi jako kanec, ulamane vetve ho drapou do tvare a rezave jehlice padaji za limec. Ztrati se stezka pod tlejicimi kmeny smrku a najde se zase, kdyz polom skonci. A hle – louka plna kvetin. Drobne perlicky tisicu kvetu, hvozdiky, kakosty, stirovniky, rmeny a cekanky, vsemi barvami sveta jedna louka sviti.

A tehle zeme my jsme se bali. Vzdyt jsme toho uz tolik prosli! To bylo strachu pro bila mista na mape. Bali jsme se bloudeni, nevedeli jsme, co cekat. Nebylo lze naplanovat desitky kilometru. Clovek se boji toho, do ceho nevidi.

A prece jsme to zvladli. Kdyz jsme se ztratili, nasli jsme se. Kdyz jsme nevedeli kam dal, proste jsme to zkusili. Kdyz jsme nenasli cestu, vyslapali jsme si vlastni.

Presli jsme Vychodni Karpaty a dostali se za jejich oblouk do jizniho pasma. Mame v nohach celkem dvanact rumunskych pohori, pricemz v nekolika z nich jsme si cestu doslova prorazeli sami. Nyni plynule navazujeme na pasmo Jiznich Karpat, ktere jsou podstatne turistictejsi a take lepe zmapovane. Ty navigacne nejtezsi useky mame uspesne za sebou, vyhrano ale jeste stale neni. I v jiznim pasu nas ceka nekolik useku, kde bude nase GPS kreslit po bile obrazovce. My uz ale ted vime, ze to zvladneme. Protoze ted uz se toho nebojime. ;-)

Drzte nam pesti!




, Transkarpatiana – report z van… / utery 28. srpen, 2018, http://www.ctyrhranne-zapisky.cz/reporty.html, http://www.ctyrhranne-zapisky.cz/rss-reporty.xml,

Comments are closed.