Transkarpatiana – report z van… / utery 28. srpen, 2018

8.10.2018

Ti, kteri prechazeli rumunske vychodni Karpaty, vetsinou v jejich stredni casti stocili svoji cestu do pasma vnitrniho oblouku, tedy do zapadni casti celeho pohori. Duvod je logicky: jednak je to kratsi, ale hlavne jsou tam turisticke cesty. Nam ale prislo nelogicke prebihat z pasma do pasma. Ztratili bychom tim tah na jih, plynulou jednolitost postupu, ktera cini nas prechod souvislym a netekavym. A take jsme chteli byt obklopeni ze vsech stran horami. Nevidet nekonecno sedmihradske niziny, ale sledovat kolem sebe vlneni hrbetu, jejich razeni, sbihani a opetovne rozbihani. Byt v nitru hor, ne na jejich okraji.

Bylo tedy nutne hledat cesty. Cesty, pro nez nejsou mapy, a mozna ani neexistuji. Doslova prorazet hory pres baziny a neprostupne hustniky, sledovat stezky lani a medvedu a hledat v nich logiku.
Blaznive.

Rozlozili jsme mapu hor Tarcau pres cely stul. Nebyla v ni ani jedna turisticka znacka. Jedna velka zelena plocha a na ni nehusta sit stezek a cesticek. Vyznacili jsme fixou dve mista, odkud pujdeme a kam chceme dojit, a pospojovali je prerusovanou klikatici.
Tohle jsou cesty, ktere chceme najit.
Nekolik mist zustalo prazdnych. Doteckovali jsme je tak, jak jsme si mysleli, ze by mohly pokracovat.
Tohle jsou cesty, ktere chceme vyslapat.

Vstoupili jsme na upati hor Tarcau, prvni opravdu nezname oblasti na nasi ceste. Do techto hor turiste vubec nechodi. Na louce stal stary znec a obracel seno.
“Kam jdete?” volal na nas rumunsky. Zvlastni, jako bychom tomu jazyku zacinali rozumet.
“Do Rachitis, pres Tarcau,” odpovidali jsme.
“Ale silnice je tamhle,” ukazoval prstem na rusnou autostradu.
“My jdeme pres Dlouhy hreben.”
“Ale tam nejsou cesty!”
“My vime,” usmali jsme se. “My je jdeme vyslapat.”




, Transkarpatiana – report z van… / utery 28. srpen, 2018, http://www.ctyrhranne-zapisky.cz/reporty.html, http://www.ctyrhranne-zapisky.cz/rss-reporty.xml,

Comments are closed.